NOVÝ DOMOV

- minulý školní rok 2022/23 byl pro nás v mnohém zlomový.

Byl velmi emočně vypjatý (úmrtí v rodině ...) a jak už jsem psala začali jsme během něj žít unschoolingem,

Na začátku prázdnin 2023, jsme nešťastnou náhodou přišli o kocoura, proběhl ven, když jsme se v noci vraceli a vyděsila ho bouřka, snažil se vrátit, ale uvízl v pootevřeném okně. To, že se to stalo na narozeniny našeho nejmladšího byla pro mě ta pomyslná poslední kapka. Jako by toho všeho nebylo už dost přišla další ztráta, další smrt. Pro někoho jen kočka, pro nás, pro mě, další člen rodiny. 

Nebyla jsem v domě, kde jsme žili vlastně nikdy spokojená. Už při první prohlídce mě nijak neoslovil. Byl to pro mě jen další dům, který jsme viděli, ale manžel to tehdy viděl jinak, byl nadšený. Popravdě jsme tenkrát potřebovali vyřešit vlastní bydlení celkem rychle, protože jsem chtěla nejmladšího porodit opět v klidu domova (což by v generačním domě, kde jsme společně s babičkou bydleli tak úplně nešlo). Tenhle dům byl ze všech které jsme viděli v nejlepším stavu a ihned k nastěhování, takže když nám makléř nabídl slevu bylo rozhodnuto. 

Nastěhovali jsme se na jaře 2021 a v létě se tu nejmladší narodil, ale byl to úplně jiný porod než ten předchozí domácí v původním domě. Teprve teď, s odstupem více než dvou let, mi to při pohledu zpět dává smysl a vše do sebe zapadlo, co se okolností porodu a sžívání s nejmladším a tak podobně týče. Už těhotenství bylo neplánované a vše kolem dost divoké a emotivní a i samotný porod byl v podobném duchu (porodní příběhy jsou popsány pod záložkou zázrak zrození). Nejmladší byl mnohdy náročné miminko a během těch dvou let, které jsme tu strávili mě x-krát napadlo, zda to bylo opravdu dobré rozhodnutí a co by bylo kdyby. 

Měli jsme tady i velké plány, chtěli jsme vybudovat kavárnu s dětskou hernou a hernu virtuální reality, ale čím víc jsem se tu necítila dobře, tím víc tu vše ztrácelo smysl a tak zůstalo jen u plánů.  S každou další ztrátou, kterou jsme tady utrpěli - během těch dvou let jsme tu přišli o několik kočiček, které s námi absolvovaly dvoje stěhování a najednou tady zmizely bezestopy, jako by se do země propadly, se tenhle pocit umocňoval. 

Bouřlivé emoce, ve kterých jsme několik měsíců žili ve mě explodovaly naplno. Smrt kocourka byla tou pomyslnou poslední kapkou. Věděla jsem, že už tady dál nechci bydlet, že už tu nedokážu žít. Následovala bouřlivá debata během níž bylo rozhodnuto. Zbytek rodiny byl otevřený hledání jiného domu a tak se začal psát příběh našeho nového DOMOVA.

Inzeráty na prodeje nemovitostí jsem prohlížela během těch dvou let tak nějak průběžně. Jeden dům jsem měla nevědomky vyhlédnutý už déle.  Polosamota s velkým pozemkem a příjezdem lemovaným břízami, trochu jako z pohádky. 

Nastal den D a vyrazili jsme na prohlídku. Bylo to místo, které mě okamžitě nadchlo a měla jsem pocit, že nadchlo i manžela a děti. Velký dům, obrovská zahrada a kousek lesa. Oproti domu, kde jsem žili doteď měl sice nějaké nedostatky, ale byl víceméně okamžitě obyvatelný. Děti nejvíce nadchla obrovská zahrada , hlavně jednu z dcer, která kamkoli jsme předtím přijeli na návštěvu a měli tam velkou zahradu byla vždy unešená a říkala, že si takovou jednou přeje také. 

Na konci prázdnin 2023 jsme podepisovali smlouvy a na začátku října 2023 přebírali náš nový DOMOV.

Teprve tady mi došlo, jak moc mě to v původním domě všechno doslova drtilo. Po více než dvou letech jsem se konečně dostala do nějaké vnitřní rovnováhy nebo jak to popsat a naplno se sžila s nejmladším. Vymizely i pocity, co by bylo kdyby. Věděla jsem najednou, že to tak mělo být a vše je takhle v pořádku. Tady bylo místo, kde člověk cítil ten nepopsatelný pocit, pocit domova. 

A ano nebylo ani tady vše růžové a zalité sluncem. Bylo i pár okamžiků, kdy nám opravdu zatrnulo, například když jsme málem vyhořeli kvůli špatnému kotli po původních majitelích nebo když jsme objevili ve střeše kunu a na zahradě obří zarostlou skládku bůhví čeho hned vedle studny s pitnou vodou. Ale nic z toho nedokázalo přebít ten pocit domova a toho, že to nějak společně zvládneme a že to tak má být a vše je takhle v pořádku.

- Školní rok 2023/24 

Školní rok začal dost hekticky. Pár dní před tím, než jsme převzali náš nový domov, dostala se k nám do dočasné péče pětice maličkých, odhadem čtrnáctidenních, kotátek. Začal tak kolotoč vstávání po dvou hodinách a krmení kotěcích miminek z láhve speciálním mlékem. Masírovali jsme bříška, zahřívali, hlídali váhové přírůstky a věřili, že to zvládneme. I když to nebylo lehké a několikrát jsme miminka vzali doslova hrobníkovi z lopaty, nakonec jsme to zvládli a protože děti si kotátka během péče neskutečně zamilovaly rozrostla se naše rodina o pětici uvrněných a vděčných společníků. 

Dalším přírůstkem do rodiny, k naší klidné starší labradorce, byla na podzim dvě štěnátka Tornjaka - blázniví pastevci s obrovským srdcem. 

Postupně jsme připravovali nový dům k přestěhování. Plánovali jsme tu strávit Vánoce, ale kvůli výpadku proudu se nám to tenktát nepovedlo a první noc jsme tu s dětmi strávili až na nový rok 2024. Stěhovali jsme se pak průběžně během jara a v létě jsme pak začali původní dům připravovat k prodeji. 

Bylo to sice vše dost hektické, ale našli jsem si během toho všeho i čas na sebe navzájem. Jako rodina jsme stále žili unschoolingem a užívali si život a přijímali výzvy, které přicházely.  

Nejstarší syn úspěšně proplul třetím ročníkem IT studia. Oslavil plnoletost a začal si dělat řidičský průkaz. Mimo jiné se také umístil na ekonomické olympiádě, kam se z vlastní vůle přihlásil a kde úspěšně reprezentoval školu až do krajského kola.

Nejstarší dcera úspěšně zvládla přechod z domácího vzdělávání (a vlastně unschoolingu) do systému. Nepocítila žádný výrazný znalostní ani vědomostní deficit. Naopak měla obrovskou výhodu na poli komunikace, při řešení nastalých situací a celkově při fungování sama za sebe. 

Během školního roku se zúčastnila několika akcí pořádaných školou, kam se z vlastní vůle přihlásila a kde školu velmi dobře reprezentovala. Ve volném čase se stále věnovala tomu, co ji baví a dává smysl - tvoření, multimediální tvorbě, kresbě a malbě. Dostala také možnost tvorby scénografie a našla novou zálibu v malování na obličej.

Zbytek "školáků" také úspěšně proplul školním rokem. Účastnili se opět setkávání domškoláků tady na Vysočině pořádaných na různá témata.  Chodili také na kroužky. Holky objevily gymnastiku na šálách (FlyTime) a přihlásily se i na Balet, Keramiku, Výtvarku a Šití. S FlyTime a Baletem dostaly možnost vystoupit na konci školního roku v divadle a zažít si tak "pocit slávy "před obrovským publikem. Syn se rozhodl přihlásit na Keramiku, Výtvarku a Šachy.

Nejmladší dva kluci tak nějak proplouvali společně s námi tím vším. 

Díky tomu všemu utekl školní rok 2023/24 rychlostí blesku.