Erazim

- Školní rok 2024/25

Prázdniny 2024 se nesly v duchu velkých změn. A to bychom nebyli my, abychom se do něčeho nevrhli opět po hlavě 🤣.

Vezměme to tedy popořádku.

O možnosti vyzkoušet si docházku do školy mluvily děti za éru domškoláctví několikrát. Většinou tahle potřeba pramenila ze zvědavosti nebo se opírala o vyprávění kamarádů, kteří navštevují klasické školy. Jenže v okolí neexistovala vhodná a hlavně cenově dostupná možnost alternativní školy a klasickému systému jsem je po naší zkušenosti vystavit prostě nechtěla.

Myšlenka ohledně nedostupnosti vhodných škol a potřebě řešit jejich nedostatek se pravděpodobně honila hlavou i vedení Erazimu a tak se rozhodli nabídnout odvážlivcům toužícím po takové škole v jejich okolí pomoc s úředním šimlem. Holky z naší polenské domškolácké partičky se rozhodly do toho jít a tak se začal psát příběh Erazimu na Vysočině.

Vzhledem k tomu, co všechno se dělo u nás, jsem tento počin zvládala sledovat víceméně jen okrajově. Když se ke mě dostala informace, že se holkám vše povedlo dotáhnout do zdárného konce a že od září 2024 Erazim v Polné otevírá, nenapadlo mě v tu chvíli, že nám tahle skutečnost převrátí dosavadní školní fungování vzhůru nohama.

Na konci července se u nás na pár dní zastavila i s rodinou jedna ze zakládajících členek nově vznikajiciho Erazimu v Polné. 

Slovo dalo slovo a na začátku srpna jsme s dětmi absolvovali přijímací pohovory. K rozhodnutí nám tehdy velmi pomohla skutečnost, že docházka je dobrovolná a pokud děti budou chtít být doma a věnovat se věcem, na které byly jako domškoláci zvyklé nebo pokud budeme chtít jet třeba na rodinný výlet a tak podobně, není to problém. A další rozhodující skutečností bylo, že školné se dalo domluvit dle našich finančních možností.

Do nového školního roku 2024/25 tak naši školáci vstoupili jako žáci Erazimu 4 v Polné na denní docházce. A nás předškolák na IV v MŠ Erazim v Týně nad Vltavou.

V Polné se začátek roku nesl v duchu vzájemného tvoření prostředí a kolektivu. Většina dětí se vzájemně znala, protože se dříve potkávaly jako domškoláci. Postupně se během podzimu přidávaly další děti a Erazim se pomalu rozrůstal. Naši školáci si užívali "školní " fungování a vše, pro ně nové s tím spojené (školní sněm, lekce, rozhodování o dění ve škole atp.). Do školy jezdili tak, jak si sami zvolili a jak bylo v našich možnostech. Kvůli vzdálenosti a složitosti dopravy nebylo vždy jednoduché do školy dorazit, ale snažili jsme se reflektovat hlavně potřebu dětí. Ze začátku jezdily děti do školy celkem pravidelně, postupně se jim ale stálé častěji nikam nechtělo. Buď se chtěli ten den věnovat něčemu jinému, nebo chtěli být prostě jen s námi, nebo se jim prostě jen nechtělo vstávat a cestovat někam, a tak několikrát týdně padal požadavek zůstat doma, podobně jak tomu bylo při ježdění do alternativní školy a klubíku po našem přesunu na Vysočinu. Vzhledem k dobrovolné docházce toto nebyl naštěstí nejmenší problém.

Účastnili jsme se také všichni školních setkání a akcí a poznávali další erazimí rodiny a vznikala nová přátelství. 

Jako rodina jsme víceméně žili stále unschoolingem a společně jsme si užívali život ve všech jeho krásách a rozměrech.

Náš přeškolák v listopadu absolvoval ověření v MŠ Erazim. Vše se neslo v přátelském duchu a jakákoli aktivita byla dobrovolná. Přijeli jsme i s mladším bráškou a kluci se tak chtěli všeho účastnit společně. Pochutnali si na výborné domácí buchtě, popovídali si s dětmi a dospěláky, prozkoumali hernu a hračky a jelo se domu. Všechno jsme zvládli v pohodě i přesto, že jedna cesta trvala přes hodinu a náš předškolák nemá jízdy autem rád, protože často trpí nevolností. 

Nejstarší syn v září úspěšně zakončil autoškolu a získal řidičák. Úspěšně také proplul posledním ročníkem SŠ a v květnu odmaturoval. Jako rodina jsme se zůčastnili jeho maturitního plesu, který jsme si všichni moc užili. Podal si také přihlášku na VŠ (opět IT zaměření), kam byl bez problémů přijat.

Nejstarší dcera úspěšně proplula druhým ročníkem umělecké SŠ. Se školou účatnila různých akcí (lyžák v zahraničí, oslavy založení školy atp.) a ve volném čase se opět věnovala tomu, co ji baví - tvoření, multimediální tvorbě, focení, kresbě a malbě a malování na obličej. 

O prázdninách 2024 se také s malováním na obličej zůčastnila benefiční akce na podoru Ligy na Ochranu zvířat KH, pro kterou děláme dočasné péče (výtěžek akce šel na pomoc zvířatům v nouzi) a o prázdninách 2024 i 2025 se opět se svým starším bratrem zůčastnila dalších ročníku ArtCampů pořádaných uměleckou VŠ Sutnarka v Plzni, kam chce po absolvování SŠ směřovat.

Školáci v Erazimu také úspěšně propluli školním rokem. Předškolák absolvoval přijímací pohovor a dny na zkoušku a byl přijat od dalšího školního roku k docházce společně se sourozenci.

Na konci školního roku a během prázdnin 2025 jsme společně s dalšími rodinami pomáhali připravit nové prostory pro rozrůstající se Erazim a přestěhovat potřebné věci. Bylo to fajn a poznali jsme při tom nové rodiny a nové přátele.

První rok školního fungování a docházky našich školáků do Erazimu bych shrnula jako fajn zkušenost. Poznali jsme (my i děti) nové přátele a začala vznikat, i fajn komunita rodičů a přátel kolem školy. Děti byly spokojené, protože se pro ně vlastně moc nezměnilo, do školy chodily dle své potřeby a účastnily se toho, co jim dávalo smysl. Mohli jsme pořád jako rodina podnikat výlety a navštěvovat akce, které nás zajímali a když jsme chtěli, tak být prostě jen spolu.